Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.
Náhrada za makroekonomickou roli bank vlastně neexistuje
Pod tlakem nedávné globální krize, která poměrně důkladně otestovala schopnosti bankovních systémů, je dnes vcelku módní vést diskuse o budoucnosti bankovnictví. Čili o schopnosti tohoto odvětví vůbec přežít.
Názory na budoucnost bankovnictví se samozřejmě různí a pohybují se v mantinelech od snahy ignorovat nové zásadní trendy až po pochmurné předpovědi ve stylu, že je jenom otázka času, kdy celé odvětví bude nějakým způsobem nahrazeno jinými operátory.
Optimistický mantinel často spoléhá na normalizaci hladin úrokových sazeb a z toho vyplývající návrat vysokých výnosů plynoucích z transformační funkce bank. Lze to vyjádřit například pravidlem 1/5/3: vkladatelům zaplatím jedno procento, půjčím za pět a ve tři odpoledne „mám padla“ (takto údajně vypadalo bankovnictví ve zlatých letech v Americe). Pesimistický mantinel podle mého názoru opomíjí právě těžkou nahraditelnost bankovních sektorů v jejich makroekonomické transformační roli a také v jejich roli špičkových obchodníků s rizikem. Tedy měly by být špičkovými obchodníky.
Stručná analýza bankovních rolí
Zkusme hledat vyvážený názor stručnou analýzou rolí, které banky hrají. Jejich transformační role spočívá v tom, že sbírají formou vkladů a zůstatků na běžných účtech peníze od klientů a půjčují je dále do ekonomiky. Toto půjčování má i formu investic do státních a veřejných dluhů. V čisté teorii zde není žádné riziko úvěrové, protože státní dlužníci nemohou selhat. Riziko je pouze ve špatném řízení likvidity. Vzhledem k ohromnému růstu zadlužení veřejných sektorů je to dnes spíše teorie. Kdo může banky v této roli nahradit? Vzhledem k negativním zkušenostem z minulých let je jejich funkce shromažďovatele vkladů silně regulována a vkladatelé, alespoň ve vyspělých zemích, o své peníze nepřicházejí. Jinak je tomu u nebankovních zprostředkovatelů. Brzy se o tom asi přesvědčí řada investorů do dluhopisů většinou podnikových nebo projektových emitentů, hledajících vysoké výnosy a neuvědomujících si, že to znamená vysoké riziko. Tato téměř jistota u bank je draze vykoupena vysokými regulatorními náklady.
Nákladová báze velkých globálních bank je přes všechny technologické inovace a interní úsporná opatření dnes o 25 procent vyšší, než byla před 10 lety. Kapitálová přiměřenost bank je dnes globálně téměř třikrát vyšší, než byla v roce 2008, kdy činila necelá čtyři procenta (měřeno poměrem tzv. Tier 1 kapitálu k rizikově váženým aktivům). V České republice je tento poměr ještě vyšší než u globálních a evropských bank. Jsem přesvědčen, že citlivost investorů a vkladatelů na ztráty je a zůstane vysoká, takže jakýkoliv vstup do systému znamená zapojení se do ochrany vkladatele. Tudíž je a bude drahý.
Obchodníci s rizikem pod neustálým tlakem
Role bank jako obchodníků s rizikem je samozřejmě také vystavena konkurenci. Jde o celou řadu nebankovních poskytovatelů úvěrů nebo jiných účastníků finančních trhů. V této roli banky občas selhávají a následuje obvykle další zpřísnění a zpřesnění regulace.
To samozřejmě vytváří další náklady. V této roli je klíčové hledání vyváženého přístupu ze strany regulátorů, protože funkce obchodníka s rizikem je základním zdrojem výnosu bank. Platí to zejména v makroekonomickém prostředí nízkých úrokových sazeb a omezené možnosti bank vydělávat prostou transformační funkcí. Převládne-li přístup, že nejlepší úvěr je ten, který se neposkytne, přestanou banky hrát roli financiéra hospodářského růstu, což by bylo zejména v kontinentální Evropě, kde prakticky neexistuje alternativa kapitálového trhu, fatální. Role nebankovních poskytovatelů úvěrů nepochybně roste, ale jejich podíl na financování ekonomiky nepřesahuje v našich končinách jednotky procent.
Třetí výraznou rolí bank je jejich servisní funkce. Pod tímto výrazem si veřejnost často představuje pouze služby pro domácnosti, tedy retailové. Kromě vedení účtů, kde podstata spadá pod ochranu spotřebitele a služba sama je dnes obvykle provozována zadarmo, jde hlavně o platební služby. Právě v této oblasti narazily banky na silnou konkurenci fintechů. Odhaduje se, že v roce 2015 představovaly fintechy globálně 15procentní podíl na platebním styku domácností a o dva roky později už to bylo 50 procent. Zákonné otevření klientských účtů platebním operátorům uzavře pro banky kapitolu historického monopolu platebních služeb pro domácnosti.
Banky přežijí a budou nadále významným odvětvím
Poněkud odlišná je situace u servisních funkcí bank poskytovaných podnikům a podnikatelům. Právě zde se „bezriziková“ služba mísí s už zmíněným obchodem s rizikem, takže v této oblasti si banky určitě udrží svoje pozice i možnost mít nějaké výnosy. Nicméně je nesporné, že právě u servisní role bank je výnosová báze pod největším tlakem, navíc vyžaduje masivní investice na ochranu před novými riziky (kybernetickou kriminalitou či praním špinavých peněz).
Pokud shrnu výše uvedené, dospívám k přesvědčení, že banky přežijí a budou nadále významným odvětvím hospodářství. Vzhledem k nutnosti nákladné digitální transformace a dalšímu zdokonalování regulace nebudou banky nadále schopny klesnout pod 50 procent v poměrovém ukazateli výnosy/náklady. Jejich dlouhodobá návratnost kapitálu bude ztěžka přesahovat dvouciferné číslo. Celá řada konkurenčních operátorů bude mít návratnost kapitálu vyšší. Přesto nezbývá než tuto budoucnost akceptovat, protože náhrada za makroekonomickou roli bank vlastně neexistuje.